Friday, September 24, 2010

Cowboys & kisses


Upřímně nesnáším nakupování džínů. Vážně, přestože většinou neprojdu kolem svých oblíbených obchodů jen tak, aniž bych si něco neodnesla, s nakupováním tohoto kousku oblečení jsem odjakživa na štíru. I když je moje skříň kalhotama doslova přecpaná, ven se podívá jen těch pár vyvolených, které si oblíbím a zbytek tam jen tak ledabyle leží a čeká na dobu, až mi definitivně nebude a půjde zase o dům dál. A protože ty své zamilované nosím pořád dokola, jsem většinou jednou do roka (víckrát se k tomu neodhodlám) nucená vydat se na nekonečnou honbu za džínama té správné barvy, střihu, velikosti... a ty rozpadající se nahradit.


Po dnešním dnu a prvním snažení o nemožné, jsem naprosto vyčerpaná, znechucená a rozhodnutá, že snad budu do konce života chodit jenom v sukních. Vyzkoušela jsem si dvacet, možná i víc džínů, všechny buď malé, velké, krátké... ano, začínám propadat panice. Nakonec jsem si přeci jen něco koupila. Sukni, ani kraťasy teď opravdu nepotřebuju, ale za 200,- jsem je tam nemohla nechat. Jediné, co mě uklidňuje, je ta džínovina. No ale co ty kalhoty??? Kašlu na to. Budu chodit v sukních!

-> A co se nadpisu týče, odkazuje na písničku, která mi v hlavě hraje už od rána!



2 comments:

  1. Ten kontrast džínů a barvy laku je moc pěkný. Jinak s džínama je velký problém i u mě....taky mi sedí málokteré, ale já bohužel nemohu nosit sukně, tak musím vždy hledat a hledat. ;-)

    ReplyDelete
  2. /:/:/:/: J´ADORE YOUR BLOG/:/:/:/:/
    /:/:/:/:/:/:/TA FLASH FILLE/:/:/:/:/:/

    ReplyDelete